¡Qué locura! - víkend 7. - 8.10.

Pořád dost foukalo...

V 10:00 jsme se Sárou vyrazily z bytu, na kole ke stanici San Prado Sebastián (autobusy). Koupily jsme si za necelých 12 euro jízdenku do městečka Rota. Vyjíždíme 10:45, přijíždíme 12:45. A udělaly jsme dobře, že jsme se tak nějak náhodně rozhodly jet zrovna sem. Rota je krásná, u moře (tomu asi podléhám) a plná milých lidí.

Jako první jsme šly směrem ke katamaránu, abychom si případně už předem koupily lístek do Cádizu (na 19:45).

Cestou k přístavu jsme se hned podívaly do kostela, vcelku nevhodně 'turisticky' oblečené, a zrovna jsme byly přítomny fiestě, věnované Santě Macareně (patronce města Rota). Nicméně zážitek to pro nás byl. Potom jsme se nechaly informovat v informačním centru a okoukly jsme Castillo de la Luna.

Castillo de la Luna.
Všechny generace na fiestu!
Castillo de la Luna - patio.
Pozůstatky maurského zdobení stěn.

Oběd jsme si vezly s sebou. V Chorvatsku jsem si začala dělat čočkový 'salát' a nemůžu si to vynachválit. Jen uvařená čočka s avokádem, zeleninou, co je zrovna k dispozici, olivovým olejem, třeba i sýrem nebo rajčatovou omáčkou. A je to navíc velice výživné!

Potom jsme se vydaly směrem ke stanovišti Clubsurfeduca, krásným parkem La Almadraba.

Ale. Přišlo další zklamání.

Z téhle surfbudky se prozměnu vyklubal bar (zeptala jsem se dvou mladých domorodců). Ušly jsme šest kilometrů s plnýma batohama, ve třiceti stupních, dobře, možná trošku přeháním, ale už jsme prostě nemohly... Dalo mi takovou práci Sáru přesvědčit, abychom kromě památek zkusily taky surf. A tohle... Vyčerpané jsme počkaly na autobus, pan řidič řekl, že nás tady vyzvedne za půl hodiny, tak jsme se stačily vykoupat a už tam byl.

Pláž je tam krásná, voda čistá.
Nějací týpci tam naskakovali na vlny rovnou z pláže. Musím si vygůglit, jak se to jmenuje...

V centru jsme si zašly do restaurace 100 MONTADITOS.

Jak to jde?

Jeden čupr minisendvič "bocadillo" za 1 - 1,5 eura. Mně stačily tři, Sára zvládla ještě hranolky. No ale foukalo, foukalo a foukalo. Pekelně dobře, jen nikde žádná půjčovna, nic. Docela si ale žijeme, daly jsme si ještě zmrzku.

Vítr zaznamenán...
Slavný oblouk, který je vchodem k moři, důkaz o krádeži květu!
Stěna polibků.

Katamarán nakonec kvůli silnému větru nejel. Tak jsme chytly autobus do Cádizu za 5 euro a za třičtvrtě hodiny nás vyhodili nám neznámo kde (a to už jsme v Cádizu byly - no, není to tak malé, jak se na první pohled může zdát).

U přístavu v Rotě mají mimochodem taky jedno Varadero!

Měly jsme neuvěřitelný štěstí, ale i v Cádizu byla fiesta. Mnohem víc vyšperkovaná (v našich kraťasech a tílečkách jsme to nevychytaly ani teď), fiesta de Santa del Rosario. Sošku této svaté oblékají při různých fiestách do skvostných oblečků a za doprovodu kapely s ní obchází celé město.

Pořád dost foukalo... Koupily jsme si dvě piva a nějaký křupky.

Tahle pevnost je taky bar. Zachránil nás...

A vydaly jsme se hledat místo na spaní. Doporučený hostel už pro nás místo neměl, tak prostě přespíme venku. Říkáme si, aspoň to bude lowcost výlet... vzhledem k našim útratám za jídlo bych to tak úplně nenazvala... Ale uvelebily jsme se na pláži, kterou jsme si tímto přivlastnily (na téhle pláži jsme následně i surfovaly, a navíc jsme zjistily, že se jí říká 'La Playa de las Mujeres' = pláž žen).

V noci to docela šlo, chvílemi dost foukalo, ale měla jsem spacák, karimatky, a přežily jsme. Každé dvě hodiny jsme se budily, únava z náročného dne nás ale stejně nakonec zmohla.

Ráno v osm nás probudil racek. Zní to mírumilovně, ale omyl... Vřeští jako blázen... Docela nás vylekal.

Na snídani jsme zašli do jediné kavárny, která otevírá v neděli v osm - Rincón de los Monje.

Klasická snídaně: cafe y tostada (opečený bílý chléb - buď s máslem a marmeládou nebo s olivovým olejem).

Pán byl velice milý.

No a konečně na surf! Guillone (studuje na inženýra, 100% z Cádizu, instruktor) si mě pamatoval z našeho tripu ještě s rodinkou. Prkno jsme si půjčily na dvě hodiny. Potom ale ještě učil nějaký děcka, takže jsme dostaly hodinu navíc.

Teda ale vlny nás dostatečně vyškolily... Byly obrovský a myslím, že slané vody jsme vypily jako ještě nikdy.

U Guillona v Glassy Surf School se mimochodem můžete i vysprchovat, mají to tam fakt moc pěkný! A před vstupem povinně strčit nohy do kýblu s vodou, abyste mu tam nenanesli písek!

Zeptaly jsme se, co nám doporučí na jídlo - La Bella Escondida, kousíček od obchůdku. Tapááás!

Patatas bravas (smažené brambory - všechno je tu smažený... s pikantní omáčkou) a albóndigas (masové kuličky)
Paella a chilli con carne.

Na nádraží jsme byly za chvilku, vlakem do Sevilly, připravit do školy a rychle do postele, na kterou jsem se těšila od včerejší noci.

Tagy:

  • erasmus
  • Cádiz
  • adventure
  • Rota
  • surf