Matalascañas - 30.9.

Nezasurfovali jsme si ...

Cesta do Matalascañas a zpět vyjde na osobu necelých 15 euro. Jeli jsme dvě hodiny, zpátky to bylo nějaké rychlejší. V Matalascañas je třeba vystoupit až na konečné... ve městě jsou totiž dvě zastávky se stejným názvem. Jakmile jsme spatřili Atlantik a první vlny, mysleli jsme jen na to, kde seženeme prkno. Vydali jsme se tedy hledat jakousi zázračnou budku Surfoeste školy surfingu. Máme! Ale ouha. Trpělivě jsme vyčkali do jedenácti, kdy mají údajně otevírat. Po jedenácté brácha už méně trpělivě vytáčel číslo, které bylo napsáno u otevírací doby. Smůla - mám prázdniny, a jsme jediná surfbudka v Matalascañas. Tak nic no. Trošku nás mrzelo, že to neměli napsáno ani na internetu, ani na budce, která nám, když už nic, poskytla na rozpálené pláži alespoň stín. Tak jsme leželi, koupali jsme se, jedli jsme, znovu leželi a znovu se koupali... A foukalo a byly vlny... Nevzdávala jsem se a číšníka z blízkého cafebaru jsem se zeptala, kde si můžeme půjčit prkno, jestli o něčem, neví. Řekl, že tady nejsou vlny a že tady nikdo nesurfuje... Aha. Tak jsem se zeptala jestli zná někoho z té budky a on že jo, že je tam týpek, který učí surf. Další aha. A že až přijde, že mě představí. Achjo aha. Ale bylo tam pěkně, jen kdybychom měli svoje vybavení...

Takhle to teda je.
Atlantik.
Sobotní pohodička.
Promenáda.
Cestou zpět jsme si !bezobalově! koupili dva dortíky. Pan číšník nás pochválil, že jsem ekologičtí.

Tagy:

  • erasmus
  • Matalascañas
  • pláž
  • moře