Ronda - 21. 10.

Další výleeeet.

V 9:00 jsme se Sárou vyrazily z nám známého Plaza de Cuba. Tentokrát do malého městečka Ronda. Cesta trvala něco kolem 1,5 hodinky a už jsme si to štrádovali po hlavní Avenidě směrem k Puente Nuevo.

Jeisson nás provedl a pověděl mnoho zajímavého.

U prvního kostela jsme se vyfotili. Erasmácká skupin(k)a:

Toto je "Doña Rondeña" - v tomto stylu se dříve oblékaly dámy z Rondy.

Dnes, když je 'Feria de Pedro Romero' (slavnost), dámy soutěží, která bude mít nejkrásnější šaty, které jsou následně vystaveny na Plaza de Toros (býčí aréna).

Prošli jsme parkem Alameda del Tajo a naskytly se nám dechberoucí výhledy na okolní krajinu.

El balcón del coño.

Jmenuje ze dvou možných důvodů: buď proto, že se lidi vylekají z takové výšky nebo proto, že jsou ohromeni tou nádherou a řeknou: ¡Coño, qué bello! Slovíčko 'coño' si za domácí úkol přeložte na internetu.

Bohužel tato vyhlídka byla v době naší návštěvy zavřená. ¡Qué coño!...

Minuli jsme zmíněnou Plaza de Toros

a konečně jsme zřeli největší atrakci Rondy - Puente Nuevo. Plaza de Toros a Puente Nuevo jsou stavby od stejného architekta - Martín de Aldehuela, o kterém nám Jeisson taky pověděl jednu legendu.

Dvě města se o něj, jako o architekta přetahovala, a když ho potom nemohla mít Ronda, shodili ho z jeho vlastní stavby - Puente Nuevo. Tak takového skvělého architekta nebude mít nikdo.

Celé město je vybudováno na skalách a pohled dolů...

No je to vysoko.

Přesunuli jsme se až ke královu paláci, kde odpočíval, když šel z lázní (ty jsme navštívili hned vzápětí).

Jeisson nám dal rozchod, takže jsme se Sárou a s Carinou (holčina z Německa, kterou jsme ještě s bráškou náhodně potkali v Cádizu a kterou jsem jednou potkala ve škole) prošmejdily, co se dalo.

A tohle už jsou arabské lázně:

Chlapík u vstupu byl dost nepříjemný... Vstup stojí cca 3 eura, kdybychom ale byly chytřejší, tak by si nás vůbec nevšiml, navíc jsme byly trošku zklamané. Jen na konci byl film o tom, jak to tam vypadalo předtím.

Další ze série španělské balkóny.

Potom jsme navštívily kostel "Espíritu Santo", vstup za euro. Tak když jsme se Sárou zjistily, že se dá i vyjít nahoru, přemluvily jsme Carinu, která byla odhodlaná, že si to euro ušetří na tapas.

Okoukly jsme šatičky pro Panu Marii na fiestu a krásný oltář:

A vylezly jsme nahoru, uzoučkou věžičkou. A zrovna bylo dvanáct. Až děsivé...

Další balkónek na cestě zpátky:

Udělalo se krásné počasí a výhledy do okolí byly přímo spektakulární!

Nemohly jsme se vynadívat...

No a abychom měly taky nějaký pohyb, vydaly jsme se pod Puente Nuevo, do chvílemi až nebezpečných končin, na skály a kameny. Jen několik málo odvážných (a odhodlaných absolvovat ten kopec zpátky) se tam podívalo.

A naše dobrodružná cesta, při které jsem převedla do praxe i bouldering z tělocvičny se vyplatila.

Na kameni svačící pár. Jsou z USA a navzájem jsme se v té kamenité džungli vyfotili. Pak jsme na sebe zakřičeli e-mail a my jsme šly zas o kámen dál.

Vraceli jsme se přes tohle náměstí, jehož jméno už jsem zapomněla.

Ještě jednou Plaza de Toros:

Je to nejstarší Plaza de Toros v celém Španělsku!

V tomhle parčíku jsme se naobědvaly za libých zvuků kytárky.

→ ze série číšníci na ulici

A pak jsme si ještě na chviličku zdřímly a vychutnaly si sluníčka.

Vyčerpané jsme se vykutálely z autobusu v Seville.

No a večer jsme čekaly na Deisy, která volala Sáře o číslo na Sevici, potom se jí vybil mobil a nepřicházela dvě hodiny po tom, co řekla, že bude doma za třicet minut. Fuuu. Naštěstí se s úsměvem na tváři objevila ve čtvrt na dvanáct.

Tagy:

  • erasmus
  • Ronda
  • views