Pošta - 20. 10.

Paní na poště byly velmi milé.

Ke snídani ovesná kaše s mangem a Don Álvaro o la fuerza del sino. Jsem pilný student a nebýt lepících papírků, tak jsem ztracená. Většinou i s nima mám co dělat...

Po škole jsem vyrazila na poštu. Nikdo tam nebyl... Na první pohled zarážející. Bez problémů jsem si vyzvedla balíček z Prahy (krásné lingvistické poklady... - rozumím tak dvěma slovům ve větě...) a pokusila jsem se o koupi dvanácti známek. Během toho, co se paní 'pošťačka' snažila zprovoznit alespoň jeden z těch pěti počítačů, abych ty známky mohla zaplatit kartou, jsem se dozvěděla, proč tam nikdo není! Cituji: ,,To je tak, odpoledne je to tapita, cervezita, pak přijdeš domů a zjistíš, že ti něco přišlo na poštu, takže v sedm tady máme plno..."

Obě pracovnice na poštovní přepážce mi vzápětí začaly klást nejrůznější otázky. Chtěly vědět všechno od země mého původu po fungování naší pošty. Postěžovaly si, že jsou tam od 8:30 do 20:30 každý den, že se skoro ani nestihnou najíst. Počítač i přes veškeré snažení odmítl spolupracovat, takže jsem se rozloučila.

Potom jsem ještě šla dát tílko do čistírny (komunikuju, kde se dá...hah) a večer udělala Julia tuhle luxusní dobrůtku:

Její příbuzní zpracovávají maso, mimo jiné vyrábí i 'sobrasadu' (= tepelně zpracované vepřové maso s mletou sladkou paprikou a dalším kořením) - je to lahůdka! A u Julie v rodině to připravují takto: na rozpečený bílý chléb se dá sobrasada, kousek sýru brie a kousek kozího sýru a ještě se to na chvíli šoupne do trouby. Je to výborný!

Večer holky ještě vyrazily na fiestu.

Tagy:

  • erasmus
  • Sevilla
  • food