Abadía, králové a horká čokoláda - 2. 12.

V deset ráno jsme se vydaly do Abadía de Sacremonte.

První pohledy na Alhambru.
Cestou potkáte i takhle vyšperkované domky.

Po výšlapu jsme absolvovaly asi hodinovou, velice zajímavou prohlídku (vstup 4 eura).

Vchod.
Šesticípá hvězda je symbolem moudrosti, nemá to zde nic společného s judaismem.
V kostele opatství (jak je "abadía" překládáno) se nachází i tento Kristus. Jeden z nejunikátnějších na světě. Všimněte si nápisu nad jeho hlavou ve čtyřech jazycích (španělština, latina, hebrejština a arabština) a dále jeho nohou - má je oddělené, každá proťatá jedním hřebem.

V podzemí opatství jsou chodby, kde se mniši scházeli a modlili. Díky promyšlené dvojité konstrukci kupolí do chodeb proniká denní světlo.

A nemohu si odpustit další pohled dolů.
U hlavní cesty při sestupu do centra je vchod do malinkého parku, kde na stromě rostou kaki a v dálce můžete vidět Generalife.
Ze série číšníků.
Granadský tanečník Mario Maya.
Paseo de los Tristes (= "cesta smutných"). Soustředila se zde totiž chudina a žebráci města.

Plaza Nueva.

Žeby další čísník?...

V centru, vedle katedrály, kterou jsem bohužel nenavštívila, se nachází Capilla Real (vstup 3,50).

Je to místo, kde jsou pohřbeni Katoličtí králové - Isabela Kastilská a Fernando Aragonský. Když jsem uviděla jejich rakve, měla jsem podobný pocit, jako když jsem poprvé spatřila hrobku Kryštofa Kolumba v sevillské katedrále. Mimo jiné se zde nachází ohromný renesanční oltář s vyobrazením všech důležitých křesťanských událostí.

V Capilla Real jsou také vystaveny obrazy tzv. escuela flamenca. Jedná se o obrazy s důrazem na propracovanou perspektivu.

Potom jsme náhodou zavítaly do Mazraby (vstup 2 eura).

Byla to první granadská univerzita, založena muslimským králem XYZ... Jde o krátkou prohlídku dvou hlavních místností. Stěny Mazraby byly po reconquistě (křesťanském znovudobytí španělského území, poslední byla v roce 1492 znovudobtya právě Granada) zakryty dřevěnými deskami s náboženskými motivy. Křesťané prostor nezlikvidovali, pouze ho využili. A díky zakrytí dřevem se, bez jakéhokoliv záměru, zachovaly barvy dekorativních štuků (tzv. yeserías). Jedná se tak o unikátní ukázku. Ani v Palacios Nazaríes (jedna z nejopěvovanějších částí Alhambry) takové barvy nenajdete.

Ornamenty jsou inspirované rostlinami, geometrickými tvary, mimo jiné větami z koránu.
A toto je Sala de Caballeros, která granadské univerzitě slouží k různým konferencím a dalším kulturním událostem.

Po šesté jsme se potkali s Terčinou kamarádkou Naomi z Irska, v kavárně Bohemia Jazz Café. Nádherný místo, plné nejrůznějších předmětů, nalepených na zdech, knížek, dobré hudby, horké čokolády a usměvavých lidí. Opravdu jedinečný podnik!

Charlie Chaplin, pohledy z Irska a saxofony na stěně.
A menu.

Potom jsme po několika neúspěšných pokusech konečně našli asijskou restauraci. S sebou jsme si koupily nudle a rýži a po ufuněném výšlapu kopce do Albaicinu jsme si daly vytouženou véču, s nohama pod dekou stolu - španělský vynález.

Stůl, který má pod ubrusem deku, a pod deskou topení. Už nikdy zima na nožičky!!!

Tagy:

  • erasmus
  • Granada