Útěk přes hranice - 19. 11.

Zážitek ze supermarketu, zážitek z marocké hranice.

V sobotu večer, po tanečním vystoupení, jsme vyrazili i na marockou diskotéku... Moc na to nejsem, ale byla jsem zvědavá! A představte si, i v klubu mají velký portrét krále Muhammada VI.!

Tohle je on, fešák (zdroj: www.royalark.net)

Byla to diskotéka pro nás (pro turisty), takže jsme si "pro změnu" užili opět španělského reggaeton. Ukázka zde: Criminal. Byli tam ale i Maročané. Ještě, že jsme byli ve skupince, i s klukama. Jakmile jsme vstoupili na taneční parket, všichni chlapi se posadili do řady a koukali na nás... Nebylo to úplně příjemné, tak jsme šli brzy spát.

V neděli ráno jsme vyrazili do místního supermarketu, což pro nás byl zážitek sám o sobě.

Kupy koření, langusty a další mořský potvůrky, semínka a zrníčka, dokonce jsme objevili i máslo z mandlí.

Odvážně jsem zaplatila kartou... A před chvílí jsem se koukala a dobrý! Bez poplatku placení v Africe! Uf...

V deset jsme se přesunuli do města Assilah.
Rozloučili jsme se s hotelem Ahlen...
První malovaná stěna v Assilahu

Opět nás provedl místní průvodce (už ne tak dobrý, jako ten nejlepší, ale přeci jen).

Assilah je hned u moře. Co mě potom při cestě do Ceuty překvapilo byl fakt, že všude na plážích byly kvanta odpadků, mezi kterými obyvatelé pásli krávy apod.
Modro-bílé
Ta francouzština (ve výše zmíněném supermarketu jsem se zmohla na: ,,Mohu platit kartou?" a to bylo asi tak všechno, co ze mě po roce francouzštiny vypadlo...)
Najdete tu krásná zákoutí
Ty špičaté pokličky jsou nádobky na koření (vždy mají své místo na stole, i v restauracích).
Fasády zdejších domů jsou opravdu fotogenické.
Okno.
A opět fotbal

Měli jsme dlouhý rozchod. Vyrazili jsme tedy prozkoumávat tajemné uličky na vlastní pěst.

A narazili jsme na tenhle krásný obchůdek.

Nebýt hmotnostního limitu kufru do Prahy, vykoupila bych to všechno. Pan prodavač nám vysvětlil rozdíl mezi bílou glazurou, která se běžně používá i v Evropě, a glazurou s červeným základem (není to skoro poznat), která je typická pro Maroko. Povídal si s námi anglicky a byl to asi nejmilejší člověk, kterého jsem během těch tří dnů potkala. Říkal, že nám dá takovou cenu, abychom se ještě vrátili. A dal... Ptala jsem se ho, jestli má děti. Odpověděl, že ne, že je to moc drahé... Byla jsem rozhodnutá, že poslední dirhamy, které mi zbydou, utratím v jeho obchůdku, až tam půjdu znovu. Potom už měl zavřeno. Škoda.

Otevírácí doba je mimochodem naprosto volná a záleží jenom na obchodníkovi, jestli chce mít otevřeno nebo zavřeno!

Naučil mě napsat arabsky "děkuji" - v latince je to "shokran" čti: [šukrán]. Ovšem bez "h" to znamená "opilý", takže bacha na to!!!
Okna barevná, okna otevřená, okna krásná
Přehlídka marockých zákusečků
A třída za hradbami mediny, kam jsme se šli potom najíst. Daly jsme si s Clarou napůl kuřecí "tangine". Bylo to dobré, ale večer mi pak bylo trošku špatně... To nevím, jestli bylo z toho nebo jsem na trajektu měla mořskou nemoc. Nicméně pozor na to, co jíte. Co se týče vody, samozřejmě jen balenou.
Adiós, Marruecos!

Potom jsme jeli autobusem do Ceuty, na hranicích to bylo trošku drsnější...

Pod autobus se nám vrhnul asi desetiletý klučina, takže ho Nabil a spol. museli vytáhnout z díry u rezervní pneumatiky. Další dva Maročany zadrželi policisté. I přes zvýšenou pozornost při odjezdu našich autobusů se do Ceuty dostali dva kluci, s naším autobusem č. 2. Jakmile tenhle autobus zastavil, slyšeli jsme jen výkřiky radosti.

Prý to hodně často funguje tak, že děti vyrůstají v Maroku u prarodičů, zatímco jim rodiče, kteří pracují ve Španělsku, posílají peníze. A potom se dítě chce dostat za rodiči, s vidinou lepšího života. Bez papírů a bez ničeho pak může prodávat marocké šperky řidičům, kteří zastaví na červenou (jako to dělá chlápek, kterého potkávám každé ráno na tom samém přechodu, myslím, že nikdy nic neprodal...).

Ze Ceuty trajektem, z Algeciras zas 2 hodinky autobusem. Do Sevilly jsme dorazili kolem půl jedné v noci.

Celý výlet s ESN (musím říct, že jsem ráda, že jsem se vypravila s takovou skupinou, která měla zajištěno v podstatě všechno...) mě stál 179 euro. Nepočítám nákup dárků... A těch peněz teda rozhodně nelituju. Jestli budete mít možnost, jeďte se do Maroka určitě podívat!

Tagy:

  • erasmus
  • Maroko
  • viaje
  • ESN