19.9.

,,to je fuk, co potřebuješ?"

Do Centra Internacional jsem šla na 8:45, s tím, že když otevírají v 9:00, tak mě musí vzít. Myslela jsem si, že frontě se nevyhnu. Omyl. Byla jsem tam první. Kolemjdoucí zaměstnanci na mě koukali trošku podezřívavě... Když se kouzelné okýnko otevřelo a já se strachem, že mě zas pošlou domů řekla, že nemám onu magickou 'Cita Previa', kluk za pultíkem se usmál a říká: ,,to je fuk, co potřebuješ?". No tohle by se u nás asi nestalo hah. Dobře, poslal mě, abych si nechala okopírovat pas a kartičku zdravotní pojišťovny, fotku už jsem měla ze včera. Dokonce jsem mu to stihla ještě odevzdat, dal mi výměnou tři papíry s předměty, které jsem si zapsala na US, potom jsem šla zaplatit cca 7 euro (poplatek za studium) do banky Santander. Naštěstí se mnou šel Riccardo, na kterého jsem náhodou narazila, rozumět lidem a rozumět mašinám, které generují číslo pořadí v bance je něco jiného... Byla jsem ráda, že jsem se s ním včera na těch tapas seznámila. Pak mi ukázal svojí univerzitu de derecho. Odpoledne jsem strávila vtipně... a to nad tvorbou rozvrhu. Dios!!! Oni mají u každého předmětu možnost ráno (turno de mañana) nebo odpoledne (turno de tarde) a navíc! se studenti každého tohohle předmětu rozdělují do 4 skupin (když máš štěstí, tak do 3). Jsem vyčerpaná.

Tyhle fešáky budu potkávat každé ráno.
Cesta do nekonečnosti studia.
Studentská kuchyně level kuskus.
Moje škola má tyhle krásný patia a neskutečnou atmosféru.
Přece jen to je bývalá továrna na tabák.

Tagy:

  • erasmus