16.9.

Moje půlroční dobrodrůžo začíná:

Ráno jsem se překonala a tu půlku pokoje jsem opravdu namáčkla do dvou kufrů. Přišlo mi to až neuvěřitelný... Mám všechno, na půl roku, od zubního kartáčku, přes neopren až po maminčiny marmeládky na zkouškový.

Pořád tomu nemůžu uvěřit...

Let do Málagy trval něco přes tři hodiny. Přistávali jsme před desátou večer, díky čemuž se osazenstvo Boeingu mohlo pokochat osvětleným městem.

Taxikář nás hodil do oné tajemné ulice, kde jsem přes Airbnb zamluvila bydlení pro 4 osoby na 1 noc a pro 3 osoby na následujících 6 nocí. Vyjeli jsme s kuframa do 11. patra. Dveře nám otevřela sympatická šedovlasá paní, co se týče výšky, poloviční než my. S vykulenýma očima se mě zeptala, kde je to dítě a jakto, že jsme čtyři a ještě ke všemu všichni velcí. Nebudu lhát, i přes to, že říkala, že to popletla její dcera, moje španělsky mluvící ego utrpělo ránu pod pás. Nakonec se všechno vyřešilo. Sice jsem spala tu noc na zemi a brácha byl nucen okupovat její pokoj (ona sama se ho vzdala a spala na gauči), byli jsme ale přece jenom rádi, že máme vůbec kde spát...

Tagy:

  • erasmus