Gibraltar - 14. 10.

Vyrazily jsme na výlet s erasmáckým klubem.

V 8:30 na Plaza de Cuba, sraz před Phoenix Pub. Splněno. Potom cesta 2,5 hodiny na Gibraltar. Prošli jsme částí města La Línea, které od našeho cílu odděluje už jen letiště (které je tedy součástí Gibraltaru, pravda...), prokázali jsme se svými 'DNI' a nasedli jsme do minibusu Persian Rose s řidičem Sergiem. Absolvovali jsme s ním dvouhodinovou guide tour napříč Gibraltarem.

Nejdřív nás vyhodil na Pico de Europa - úplný konec Evropy, kde se přes vodu setkávají tři země: Maroko, Španělsko a Gibraltar.

A to je naše mezinárodní skupinka.

Podle legendy od sebe Hercules oddělil Afriku a Evropu holýma rukama, aby se dostal do Cádizu. Na kraji obou kontinentů jsou sloupy, které symbolizují konec světa, který člověk zná.

Maroko.

Pod 'Peñón de Gibraltar' (= Gibraltarská skála) je taky jedna z muslimských mešit.

Potom jsme vyrazili do jeskyně Sv. Michala. Je krásně osvětlená, i o tajemnou muziku je postaráno.

Cestou jsme se Sergia ptali, jaký jazyk preferuje, jestli Aj nebo Šj, tak odpověděl, že oba umí stejně, ale že by si vybral angličtinu. Taky jsme se dostali k tomu, že nechtějí žádnou nezávislost na UK, že uznávají anglickou královnu a také k tomu, že většina občanů v referendu volila pro setrvání v EU. Náš krásný průvodce Enrico se potom pustil do ostřejší debaty o britské měně, o které toho moc nevěděl a Sergio se trošku naštval.

Zastavili jsme se na spoustě vyhlídek. Je pravda, že ty pohledy jsou úchvatné, až člověka nutí přemýšlet...

Setkali jsme se samozřejmě i se slavnými opičkami. Radši nehladit a nekrmit... Nezdají se, ale když je přestane bavit vám vybírat smítka z hlavy, tak dokážou být pěkně agresivní.

Jednu holčinu opice kousla, tak jí na to páni dali nějaký krém, kdyby náhodou byla infekční. Jsou velice chytré, a taky zkouší krást (dámy pozor na náušnice, jedné slečně bylo málem odcizeno i ucho).

A jsou pod neustálým dohledem fotoaparátů. Sergio je nazval "semidomestikované".

V rámci volného času jsme se byly podívat v tunelech, které Britská armáda budovala po 200 let. Na konci tunelu se s pár vojáky i potkáte.

Při sestupu do centra jsme si s holkama vyšli na La Torre del Homenaje.

Celkově všechny vyhlídky stojí za to.
Jen se musíte dívat dál, na oceán. To město zas tak pěkné není. Dost industriální, na plážích bagry, všude bagry.

V centru je malý kostel, jednoduchý, ulice v britském stylu, stejné poštovní schránky a telefonní budky jako v Anglii.

Na hlavní třídě je spoustu obchodů a mimo jiné i zmrzlinárna - jmenovalo se to nějak Gelato de Gibraltar en estilo italiano a ááách. Ta vanilková O:)

Levnější alkohol a cigarety.
Fish & Chips
Letiště
Poslední pohled na Peñón
A zpátky do Španělska

Tagy:

  • erasmus
  • Gibraltar
  • endoftheworld