Hurá do Granady - 1. 12.

Blabla chaos a šťastný konec.

Ráno jsem šla do školy. A ve tři jsme s Juanem (Blablacar) vyjížděli od právnické fakulty. Jela ještě María a ... jeden Němec, jehož jsme museli nabrat až na Alamedě... Přes celou Sevillu, v pátek odpoledne... No to nechceš... = hodina zpoždění.

Juan i María byli super. Juan pracuje jako policista. Do Sevilly jezdí na návštěvy rodiny jednoho kolegy, který před pár lety zemřel (dnes by mu bylo 29 let...). Vyprávěl nám i jak se mu podařilo v poslední chvíli zabránit sebevraždě mladé slečny. Juan jel až do Almería, odkud pochází. A řekl, že se tam rozhodně musím někdy jet podívat. Po tom, co všechno napovídal, tam opravdu chci. Poslal mi dokonce i fotku:

Almería

María učí biologii a její maminka je z Bratislavy! Byla nadšená, že si mohla alespoň malinko procvičit slovenštinu. Jela do Almería hlídat neteř.

A Němcovo jméno nevím... Nicméně vypadal spíš jako mistr nějakého asijského umění, bylo z něj cítit pivo a cigarety... Ale co. Vypadlo z něj, že byl šest měsíců v Hongkongu a žije vlastně na cestách. V Seville strávil 10 dní. Je fotograf, má výstavu v Německu, vydal knížku a fotí pohledy.

I přes problémy s navigací mě Juan nakonec nechal v ulici Fajalauza s tím, že mu musím slíbit, že až pojedu do Almeríe, tak mu napíšu. Jakmile jsem uviděla Terku, už to bylo všechno v cajku.

Vzala mě na krásnou vyhlídku. Alhambra byla královnou noci.

Včera jsme sice byly na fiestě, ale říkala jsem si, že v Granadě to taky musím prubnout. Tak jsme vyrazily do TwooClubu. No... vždycky mě to baví jen chviličku, pak už mi to přijdě všude stejný. Příště radši na pivko :)

Tagy:

  • erasmus
  • Granada