Loučení - 1.10.

Z Abrilu jsme se vrátily v šest ráno...

Naštěstí jsme nikam nemusely jet, protože Isa nás nechala spát u sebe v bytě. Vzhledem k mému zabudovanému rozvrhu jsem se probudila kolem deváté, jako myška jsem vyšla z bytu a s podpatkama a kabelčičkou, na kole, jsem mazala domů. Sprcha, snídaně a už jsem jako nová na poslední den s rodinkou :) Poseděli jsme v parku před nádražím, pak jsme šli do mekáče (za dva týdny co tu jsem už jsem tam byla dvakrát..., zas na dva roky stačí) a pak už přišlo loučení.

Park před nádražím.

Cestou domů jsem se zeptala na informacích, jak je to s častějšími jízdami do Cádizu. Měsíční jízdné stojí 312 euro... Sice můžu jezdit pořád, ale teda je to mooc. Tak to asi nechám na ty jednorázovky (za cestu tam i zpět je to 2x12,85 euro). Siesta byla dneska nutná.

A večer jsem se dala do výroby dortíku pro Julii. Cheesecake s ananasem (viz. Recepty) jí snad udělá radost.

Jinak koukáme na zprávy. To, co se děje v Katalánsku nahání husí kůži. Katalánské zprávy samozřejmě říkají něco jiného než ty celošpanělské a se svobodou obecně události posledních dní moc společného nemají... Pro holky jako Katalánky je to ještě o to bolestivější. Referendum se nakonec koná. Španělská policie obsadila města v Katalánsku, lidé s rukama nad hlavou a s karafiáty chodí do ulic a jsou brutálně bití. Policisté dokonce ukradli několik uren s volebními lístky, lidé se jim v tom pokusili zabránit. Marně. Počet těch, kteří usilují o odtržení Katalánska se zvyšuje. Lidé v různých městech (i v Seville) vyvěšují na balkóny španělskou vlajku. Navíc předseda vlády Rajoy kriticky oznámil, že katalánská policie se nezachovala podle rozkazu. Pořád nemůžu uvěřit tomu, že se tohle děje.

Tagy:

  • erasmus
  • Katalánsko