Sicilia roadtrip 23. - 28. 4.

5 dní 4 holky 10 měst a 1 roztomilý autíčko.

Pohodlně se usaďte, bude to dlouhý čtení...

23.4

Začátek přeslavného výletu

Ve čtyři hodiny odpoledne jsme měly sjednané vypůjčení auta. Pokud připočteme klasických 40 minut ve frontě a další přibližně hodinu, kdy jsme se pokoušely vyřešit problém s debetní kartou (na kauci chtěla společnost joyrent jen kartu kreditní... Lisa ji měla... jenže objednávka záhadně nešla přepsat na ní) a nakonec jsme se spokojily s vypůjčením auta u jiné společnosti (OS car rental), dostaneme výsledný čas našeho odjezdu z letiště. Píšu "z letiště", protože z Catanie jsme se vymotaly až po dalších 50 minutách. Nejen kvůli našim navigačním schopnostem... Řízení v tomhle městě dá zabrat i zdatným jedincům. Vlastně ale tohle všechno byla jen taková zahřívačka. To nejlepší nás teprve čekalo...

Začalo se stmívat, řídila jsem, a poprvé v životě jsem na silnici uviděla značku rychlosti 10. Už tak špatná a děravá silnice se proměnila v jakousi polní stezku. Všude kameny, výmoly a tma. V našem vypůjčeném Peugeotu 108 (pokřtěném: Antonella Agatha Becherovka Erasmus von Pilv, Catania) s křivými zrcátky jsem se krčila jak Quasimodo... Byly jsme uprostřed ničeho, ztracené, signál taky ztracen. Bylo kolem deváté a mně už hlavou proběhl nápad o přenocování v autě. Navigace se chytla a nasměrovala nás na ještě horší "cestu" než jsme byly předtím. Do kopce, nepopsatelná necesta, Paulínka to odvážně odšoférovala až nahoru, kde... jsme narazily na jeden dům, auto a krávu se zvonem na krku. Překvapená paní nám pověděla, že se musíme vrátit, dál byla cesta uzavřená. Dobrá tedy... Napojily jsme se opět na tu "lepší" cestu, naše navigace nám ale stále odmítala prozradit, kdeže se to nacházíme, tak jsme zastavily u jedné vesničky asi o 10 obyvatelích. Mladý pár v autě nám seslal asi vesmír. Navedli nás na správnou cestu. A s radostí jsme o pár minut později minuly značku "San Mauro Castelverde".

Skoro jsme si už chtěly oddychnout, že to máme z krku. Ale... San Mauro Castelverde je malá středověká vesnice s úzkými kamennými cestami vedoucích do kopce nebo z kopce. A plná jednosměrek... Nic v čem chceš řídit.

S Lisou jsme se opět vydaly na misi s cílem najít nějakou hodnou duši, která nám poradí. A našly jsme hned tři, na ulici před barem (což umocňuje míru našeho zoufalství). A opět jsme měly štěstí. Z jednoho (Santo) z těchto tří chlápků se vyklubal bratr ženy majitele našeho objednaného airbnb, a po rychlém telefonátu dostal za úkol nás ubytovat. Byli neskutečně milí, Santo převzal řízení naší Antonelly, já s Lisou jsme jeli s jeho dva kamarády, kteří pro nás přijely jejich autem. Chvíli po desáté jsme konečně usedaly s Becherovkou v hrnečcích na espresso na venkovní terase. A byla to nádhera. V nekonečné temnotě se třpytily nesmírně krásné hvězdy, měsíc osvětloval blízké kopce, naše Antonella to zvládla a naše přátelství se tu noc stalo zas o fous silnější.

24.4.

Probudily jsme se do krásného dne, s ještě krásnějším výhledem.

Po snídani:

jsme si prošly San Mauro. A bylo to neskutečné. Byly jsme tam ten den jediní turisti, v baru na náměstí (asi jediný otevřený podnik v celém městě) jsme se zastavily na kafe a cornetto a pana majitele jsme se dozvěděly, že jsme také první turisté sezóny.

Po dvanácté jsme opustily náš panoramatický byteček a před druhou už jsme parkovaly v Cefalù. Katedrála je krásná, uvnitř se dají rozpoznat jednotlivé umělecké styly.

Pokračovaly jsme na pláž, která je označovaná jako jedna z nejhezčích na Sicílii. No, bylo tam dost lidu (pravděpodobně taky kvůli tomu, že byly prázdniny), ale pěkná byla, to jo.

No a potom už směr San Vito lo Capo. Před Palermem jsme se při čekání na vlakovém přejezdu seznámily s rodinkou, která má v Palermu airbnb (máme kontakt a další výletík směřuje tam). I přesto, že jsme Palermem jen projížděly, mám odtamtud velmi silný řidičský zážitek. Naštěstí se nejedná o nic konkrétního... Jen značení tří pruhů na silnici (porovnávám se silnicí první třídy u nás) jaksi ve skutečnosti neplatí. Jestli jsem to správně pochopila, každý řidič má vlastně právo na založení svého vlastního soukromého pruhu. Nepřeháním. V jednu chvíli bylo na této silnici 6, zdůrazňuji 6! aut vedle sebe. Policisté taky, hlavně v klidu. Asi si zvyknu... V San Vitu jsme se pokochaly večerní atmoškou, a s naší kámoškou Becherovkou jsme oslavily další den, kdy jsme přežily jízdu autem.

25.4.

Daly jsme si day off, snídaně, pláž, procházka, maják, a výborná véča. Máme se fáájn.

Voda je tam průzračná.

Opravdu se tu lze zabavit jakkoliv. Lisa se třeba vydala prozkoumat část téhle skály, kde se 'slézají' zapálení klajmbeři.

JÓ! A představte si, lebka svatého Víta, který do San Vito lo Capo uprchl před pronásledováním, je uložena v pražské katedrále Sv. Víta. (takhle chytrá jsem díky informacím od rodičů) A Wikipedie říká, že svatý Vít se narodil právě na Sicílii.

Večer procházka k majáku.

26.4.

V devět přesně jsme zabouchly dveře od naší sanvitovské základny a směr Trapani (Erice). Dnešek byl asi nejnáročnější. Stihly jsme hned 3 města. První bylo kouzelné Erice nad Trapani, kam jsme se dostaly lanovkou (9 euro tam i zpět).

Oběd jsme si dopřály ve výborné restauraci Cantina Siciliana (Via Giudecca). Doporučená průvodcem, úžasný zážitek. S majitelem Pino Maggiore jsme si parádně pokecali.

A tohle byly Busiate al pesto Trapanese. Speciální trapanské těstoviny, s pestem z rajčat, mandlí, česneku a bazalky. (MŇAMKA)

Potom jsme prošly Trapani. Bylo to upřímně docela zbytečné. Až na již zmíněnou restauraci se nám totiž město moc nelíbilo... Zvládly jsme to ale až k "věži" na nejzápadnějším výběžku Trapani.

Tahle fotka do série číšníků.

Naštěstí jsme si spravily náladu v Marsale. Mimochodem, musím zmínit, že jakousi náhodou se nám zatím vždycky podařilo krásně zaparkovat. Do starého centra se vchází bránou Porta Garibaldi.

Jako první jsme v Marsale okoštovaly víno Marsala (sladké a polosladké). Připomíná Portské, sladké jsme ale ocenily víc než polosladké. V roce 1773 poslal kupec John Woodhouse do Anglie na 60 barelů marsalského vína, přidal do něj ale trošku tvrdého alkoholu jako konzervant a výborné dezertní víno bylo na světě.

Marsala je moc krásné město, byly jsme v katedrále na Piazza della Repubblica, prošly jsme nádherné ulice, obešly jsme výběžek Capo Boeo, což je nejzápadnější bod Sicílie. Odtamtud se dají pozorovat i Eolské ostrovy.

Cestou k autu jsme narazily na jedno z nejlepších arancin na Sicílii (tady na západě jim říkají "arancina" místo "arancini"), v salumeríi jsme nakoupily sýry, caponatu (takový, řekla bych, lilkový salátek) a chleba a upalovaly jsme do Sciaccy, kde nás čekalo ubytování, základna na další dvě noci. Vážení... řeknu vám, řídit na Sicílii v noci ve větším městě, které neznám a které je navíc samá úzká ulice do kopce, je zážitek samo o sobě... Nicméně jsme to zvládly. Slečna, u které jsme byly ubytované nám dokonce dovolila, abychom zaparkovaly u nich na soukromé zahrádce, protože jsme se jí svěřily s tím, že nevěříme ruční brzdě naší milované Antonelly.

27.4.

Po dvanácté jsme vyjely směr Selinunte. A to bylo impozantní. U otevřeného moře se v mírných kopečkách rozkládají (více či méně - haha) antické chrámy. Jmenují se "Chrám C", "Chrám E" atd., protože se vlastně pořádně neví, komu byly zasvěceny.

Je to ale nádhera. Irene, jako studentka historie umění byla ve svém živlu. Navíc měla i vstup gratis, pro ostatní studenty (+ senioři) jsou to 3 eura, další 6 euro. Chrámy jsou docela daleko od sebe, tak jsme se i prošly. Jestli tam někdy vyrazíte, určitě se hodí klobouk!

Zaujal mě původ názvu města "Selinunte". Všude okolo tam roste divoký celer - v řečtině selunis.

Kolem čtvrté odpoledne jsme vystartovaly směr Sambuca di Sicilia.

Že vám to zní možná povědomě? Ano... To je to městečko, kde se prodávaly domy za jedno euro. Ano... To je to městečko, které bylo v roce 2016 zvoleno jedním z nejkrásnějších míst v Itálii. A právem.

Příjezd do městečka nám zablokovaly ovce, podrbaly se o zrcátka našeho autíčka a šly dál. Jejich vlastník na nás koukal dost překvapeně. Očividně jsme v tak malém městě byly opět nápadné. První kontakt s místními byl v cukrárně, kde jsme ochutnaly místní zákusek "Minni di Virgini". Mají znázorňovat kopce kolem Sambucy a poprvé je udělala paní Virginia v roce 1725, na oslavu sňatku v rodině Beccadelli. Mňamkaaa, a stačí vám půlka...

Taky jsme se tam pozeptaly na vinařství, kde bychom si mohly vyplnit náš společný sen o degustaci sicilských vín. A nemohly jsme upřímně udělat líp. Za chvíli více...

Prohlídka městečka. Včetně arabské čtvrti (trošku tajemná část, kde byli v minulosti saracéni=muslimové vyvražděni Normany) a panoramatické terasy.

A konečně zlatý hřeb dne. Zlatý doslova. Vinice ozářené sluníčkem pozdního odpoledne, svatba, víno a neskutečně milá someliérka. To je vinařství PLANETA.

Každý den prý toto místo navštěvují lidé z celého světa, dělají se ochutnávky, pořádají se tu svatby, nesmírně úžasné místo. Zkusily jsme Nero d'Avola, Syrah i růžové.

Pokochaly jsme se tou skvostnou nádherou a kolem osmé jsme zamířily zpět do Sciaccy. Lisa obětovala tu luxusní ochutnávku a řídila zpět (díky díky). Pozn. Sicílie mě učí červenému vínu... Nepochopitelné. Nepolapitelné. A nepřenositelné. Musíte přijet (ano, rodičové, to je mířeno hlavně na vás).

Asi sicilské klišé. Na fotce je vidět jezero "Arancio", což znamená "pomeranč". Je jasný, proč je mi to tu tak sympatické.

Večer jsme se shodly jednoznačně: pizza. S Lisou jsme se náhodného pána zeptaly, kam na pizzu. Bylo nám řečeno "Las Vegas". A zřejmě máme od toho zážitku ze San Maura už dobrou karmu. Výborná. Opravdu. Nepochopily jsme systém objednávání a placení v téhle restauraci, byly jsme znovu jediné cizinky, ale bylo to něco. Na oslavu posledního večera našeho holčičího výletu.

28.4.

Rozloučily jsme se s Sciaccou, směr Enna. Dechberoucí výhledy, Etna zas z jiné strany.

Asi takové, prostě jen nemůžete odtrhnout oči.

Navštívily jsme tam jen jeden kostel, který byl odpoledne otevřený. A tento kostel byl mimojiné zvláštní tím, že slouží i jako pohřebiště. Uvnitř jsou hroby nejen italských vojáků, kteří zahynuli v první a druhé světové válce.

Jestli jste zvládli přečíst až sem, jste nejspíš moji rodiče. Díky a mám vás ráda <3

Tagy:

  • Sicílie
  • roadtrip