Etna - 24.3.

K řecké pekelné bráně

Vyrazila jsem s kamarády z Německa (Sophie, Samy a Luis) a kamarádkou z Polska (Aga). Sraz byl v 8:30, ale přece jen už jsme na Sicílii nějaký ten pátek... Adaptovali jsme se tedy na místní vnímání času a vyráželi jsme z Catanie po deváté. Autem jsme dojeli do Rifugio Sapienza a pár minut po desáté začala naše slavná hiketour.

Lanovka do půlky stojí 30 euro (cesta tam a zpět). Odvážně jsme šlapali pěšky, za 30 euro si koupíš tolik vína a jídla, žejo... Můj děda ten povrch přirovnává k drceným kostem. A má pravdu, nechodí se po tom zrovna pohádkově... Sophie jsme museli trošku motivovat, nakonec jsme to ale zvládli všichni. Z mezistanice si můžete zaplatit mercedes bus až nahoru ke kráteru (35 euro/osoba), to jsme ale samozřejmě neudělali. Ke kráteru, který byl podle nás 2790 m.n.m. jsme se dostali cca po 4 hodinách chůze. Cesta od mezistanice byla ale přece jen už pohodlnější.

Byl březen, nahoře byl ještě sníh, teplota -1/-2 stupně. Studený vítr. Ale zem je teplá, že si můžete v klidu lehnout. A spojení tepla a mrazivého větru tvořilo plovoucí mlhu.

Takhle po zdolání cesty odpočívali Američan, Brit a Kanaďan, spolu s místním Etnapsíkem.

Našli jsme pár minikráterů, ze kterých šel smradlavý kouř. Lisa mě na to připravovala (je to cítit jako zkažený vajíčka). No a počasí každou půlminutu úplně jiné...

Pár hezkých výhledů jsme si ale užili.

Musím říct, že ten výškový rozdíl jsem potom večer dost cítila. Přece jen jsme začínali na 0, na úrovni mořské hladiny. Výstup byl náročný, ale rozhodně to stálo za to. S Lisou plánujeme ještě výlet na severní stranu sopky, někdy v budoucnu.

Tagy:

  • Etna
  • vulcano
  • hiking