Cesta na Tarifu - 3. 11.

Terce bylo ráno nějak špatně... Asi nezvládla mojí vločkovou snídani...

Vyprovodila jsem jí na Plaza de Armas a předala jí Mariovi v bílé Toyotě (takhle to zní fakt hrozně... hah, ale blablacar funguje). A pádila jsem do školy. Na hodinu divadla si tři spolužáci připravili reprezentaci díla "Barranca abajo", které momentálně probíráme. A byla to pecka. Regulérně by to mohli někde prezentovat!

Doma jsem si připravila jídlo na celý víkend, sbalila neopren, vestu a trapéz a v sedm z Plaza de Armas směr Tarifa!

Jedna krabička brokolice, druhá lilek, v alobalu papriky, okurky a avokádo. Koktejl od Herbalife, tuňák a směs vloček s oříškama na snídani.

Jela jsem v autě se třemi slečnami: Abdonou, Cristinou a Barbarou, které plánovaly strávit víkend na Gibraltaru a v Maroku. Tarifa je pro ně prý ubytovnou. Cesta byla chvílemi trochu děsivá, protože brutálně pršelo. V jeden moment jsme zastavily v tunelu, protože venku prostě nebylo nic vidět... V půl desáté mě vyhodily na Avenida de Andalucía. S tím, že mám jít rovně a doprava. Já klasicky vybitý mobil... Déšť. Neznámá Tarifa. Tma. Hledám hostel. Ten směr, který mi našla Barbara byl samozřejmě špatně. To by nebyl zas takový problém, kdyby místní věděli, kde je hostel Melting Pot. Nikdo nevěděl. Sedmý člověk.... Nic. Doprčic. Naštěstí jsem narazila na krásný tacos bar, kde mi poradili.

Kolem desáté jsem dorazila do hostelu. Přivítal mě Otomar z Maroka, zaplatila jsem ubytování a ukázal mi mou postel (nahoře na palandě v osmilůžkovém pokoji). Ten hostel nebyl jen tak ledajaký hostel. Stačí pár dní a je z toho zážitek na celý život.

Na terase je k dispozici i gril, a chillzóna jak má být.

Hned ten první večer jsem se seznámila se spoustou lidí. Jorge z německa, Yale z Francie, Kendal ze San Franciska, Jack z Nového Zélandu, Miriam a Julie z Německa, týpek z Itálie, Tomy z Washingtonu, klučina z Austrálie a Eugene z Běloruska.

Kendal studuje v Maroku islámské vztahy, byla na Tarifě jen na dvě noci, prý okouknout kavárny. Taky skládá básničky!

Tomy je kuchař, pracuje tady, a pracoval všude možně po světě. Dost cool týpek. Měl za ženu Švédku, ale nějak jim to nevyšlo. V kuchyni prý normálně vždycky mluví španělsky. Jedním z našich témat byly značky nožů...

Eugene rozdělal "Pacharán" - jakýsi typický španělský sladký likér. Je z Minsku a založil Taxistartup. Je tu na týden kitovat.

Šla jsem spát vcelku brzy, říkala jsem si, že se konečně dobře vyspím.

Tagy:

  • erasmus
  • Tarifa
  • hostel
  • thunder