Víc Sevilly - 2. 11.

Tohle se opravdu musí zažít...

Ráno jsem šla normálně do školy. Už jsme začali s Donem Juanem, jako doopravdy. Terka prošla Alcázar a Katedrálu a srazily jsme se na oběd (v 16:00) ve škole. Poprvé za svůj pobyt tady jsem byla v univerzitní kantýně. A teda dobrééé. Dva chody (měla jsem jakýsi bramborový guláš a pak kuřecí prso se salátem) plus dezert (sladká rýže) a voda za 4,20.

Ale teda přejedla jsem se. Bylo toho hodně. Šly jsme se podívat na Plaza de Toros.

Sice jsme dlouho čekaly ve frontě, ale vyplatilo se. Prohlídky jsou jen skupinové, na přesné časy. Každý z návštěvníků vyfasoval jedno "kouzelné utržené sluchátko", které po zmáčknutí čísla povídalo o historii i současnosti arény. Prošli jsme bývalou ošetřovnou, kde je momentálně muzeum s obrazy s toreadorskou tématikou (od Goyi, Velázqueze a dalších).

Pedro Romero (známe z Rondy) vyobrazen Goyou.
V prostoru arény je také kaple, kde se každý toreador před corridou modlí. Sluchátko mě moc nebavilo, tak jsem se vyptávala paní průvodkyně. Říkala, že všichni toreadoři jsou, bez výjimky, věřící, protože v průběhu corridy se kolikrát stane mnoho zázraků...
Další obrázky.

Corrida je zatím zakázaná jen v Katalánsku. Od dubna do září si na tu spektakulární podívanou můžete zajít i třeba tady v Seville. Nejlepší vstupenky stojí ale i 170 euro (nějaké horší místo za 70 seženete).

Ptala jsem se jí také, jestli se jí corrida obecně zamlouvá. Odpověděla, že velice záleží na toreadorovi. Pokud je toreador dobrý a zabije býka správně, je to prý fascinující podívaná, cituji "až umění". Pokud je ale toreador špatný, corrida se mění v řeznictví a to už pěkná podívaná není...

I v dnešní době můžete vidět upoutávku na corridu.

Zajímalo mě taky, kde se shání ti býci... Řekla, že býka hledá organizátor corridy, zpravidla na odlehlých farmách, kde býk přichází do styku s člověkem co nejméně. Aby si zachovali svou "divokost a přirozenost". Prý se ale velmi rychle naučí, jak zabít.

A konečně aréna.

Po prohlídce jsme se prošly přes Puente de Triana, v Mercado de Triana (kde už skoro zavírali) jsme si daly vynikající jablečný koláč.

Paní byla moc milá, všechno tam vypadalo moc pěkně.

Navštívily jsme pár kostelů v této čtvrti (Triana), koupily jsme si plechovku Alhambry (pivo) a sedly jsme si k řece.

Potkaly jsme i takové obchůdky.

Před devátou jsme vyšly s jasným cílem: La Carbonería. Vybil se mi mobil, tak jsme byly odkázány na rady místních. Krásně nám poradili, jen ke konci jsme měly trošku problém, protože tento podnik je dosti schován, bych řekla. Kousek od Plaza de Pilatos. Je to ráj flamenka. A zadarmo (to, že mají nachos za 5 a litr sangríe za 9 euro jen poznamenávám). A bylo to něco. Před půl desátou přišla první várka vystoupení. Jen tři chlapi, jeden hrál na kytaru, druhý zpíval, třetí tancoval. Husí kůže a ústa dokořán. Nemám ani žádnou fotku jak jsem byla zaujatá. Neskutečné. Tohle se opravdu musí zažít... Tolik emocí a energie!

Tagy:

  • erasmus
  • flamenco
  • toros